'V neděli v pět deset, sraz u Baníku..' tedy vlastně v pátek a v šest ráno jsem ho nabral a vyrazili jsme směr Žilina. Po peripetiích s parking platzem jsme to na radu domorodců píchli na chodník (že tam se za to přeci neplatí) a naskočili do busu směr Strečno.
Přes most po červené hurá vzhůru. Samotný prolog na Starohrad jsme zkušeně zkrátili diagonou po svahu a s oroseným čelem jsme si vychutnávali výhled do údolí Váhu. Ti, kteří to šli, vědí, že přichází odporná hoďka a půl lesem, bez výhledů, kdy se po zdolání malého kopečku obnaží vždy další. Po dvou a půl hodinách jsme z původních 370 m.n.m. nastoupali do 12xx m na chatu pod Suchým, kde nás přivítal na plech bombarďák za pultem (jedenáct dopoledne), zelňačka, dvě teplé (lebo chladenie nepremává) pivka a vyrazili jsme dál.
Oproti původním plánům jsme zařadili Suchý (1468 m) mezi zdolané vrcholy a neuhli tudíž z červené ani o milimetr. Po pár hupcích, musli tyčinkách, borůvkovém breaku, jsme doběhli na Malý Fatranský Kriváň (1671 m), kde nás začali dobíhat dva kamzíci (později jsme zjistili, že jsou taky z Havířova). Při poviné fotodokumentaci jsem přiklekl čmeláka, pod vrcholem Velkého Kriváňa bezprostřední konfrontace se zmijí, na vrcholu (1709 m) panák tatranského čaje na zklidnění a pak díky euforii z vydařeného počasí jsme ze Snilovského sedla vyhopskali na Chleb (1646 m), abychom ukončili den na chatě pod Chlebom.
Luxus čvachando v desetistupňové vodě, skvělí lidi, pravá kofola (žádná kofotina) na čepu a prostě skvělá pohoda ukončila první den a my zalehli na půdě.Předpověd se naplnila a druhý den přišlo tvrdé vystřízlivění a po celonočním lijáku se jen velmi těžce protrhávaly mraky. Hned po snídani jsme vyrazili a klouzavým pohybem (styl 'up&down') se po rozbahněném svahu dostávali zpět na hřeben. Mlha a vítr nás udržoval ve střehu a my stále doufali, že se počasí zlepší a my mohli pokračovat v plánované trase Stoh- Velký Rozsutec- Malý Rozsutec- Diery.
Bohužel už po chvíli bylo po plánu a kousek nad Poludňovým Grúněm nás chytl liják a pláštěnka- nepláštěnka, po dvaceti minutách jsme byli všichni durch a sestupem po sjezdovce (a střídavě po prdeli) jsme dorazili na chatu na Grúni.
Na chvíli to vypadalo, že jsme zaváhali a že se vyčasilo, ale průtrž mračen doprovázená hromy, blesky, nás brzy přesvědčila o správnosti úsudku. Po dvou hodinách čekání 'na ďůrku' na chatě jsme to riskli a zkusili seběhnout do Vrátné na bus, ale stejně to nakonec nevyšlo bez úhony a naše kroky musely zamířit ještě jednou do koliby..Vše zdokumentované je k nalezení zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat